Od krav ke kanibalům - část třetí

12. července 2006 v 13:04 | Chet Day, překlad MUDr. David Frej |  Masný a mléčný průmysl
Možná, že myšlenku "recyklačních" továren neznáte. Sám jsem se teprve nedávno dozvěděl o tomto průmyslu zpracovávajícím mrtvá zvířata a odpadní maso.
Hovězí! To je dnes k večeři.

A přesto znovuzpracování představuje multi-miliardový obchod a tato zařízení pracují 24 hodin denně všude po celé Americe a pracují už léta. Je zvláštní, že jen málo z nás o nich někdy slyšeli...

Podívejme se na článek z podzimu 1999 z Earth Islan Journal nazvaný "Odvrácená strana recyklace":

"Podlaha kafilérky je pokryta hromadami "surového materiálu": tisíce mrtvých psů a koček, hlavy a kopyta ze skotu, ovcí, prasat a koní, celí skunci, krysy a mývali - to vše čeká na zpracování. V devadesáti stupňovém horku se zdá, že hory mrtvých zvířat žijí vlastním životem, protože zdechliny se hemží červy.

Přijíždějí dva šátky maskovaní muži na malý buldozerech a nakládají "surovinu" do 10 stop hluboké jámy z nerezové oceli. Tuto špinavou práci dělají ilegální pracující z Mexika. Obrovský drtič na dně jámy se začíná otáčet. Praskající kosti a lisující se maso vydávají zvuky jako v noční můře, na kterou se nedá zapomenout.

Kafilerní postup je proces, při kterém se vaří surový zvířecí materiál, aby se odstranila vlhkost a tuk. Kafilerie je jako obrovská kuchyně. Vařič, nebo "kuchař", míchá suroviny tak, aby udržel určitý poměr mezi zdechlinami domácích zvířat, hospodářských zvířat, odpadů z drůbeže a supermarketů.

Když jsou masa rozsekána na malé kousky, přepraví se k dalšímu šroubu na jemné drcení. Pak se vaří hodinu při 280 stupních. Vaření probíhá kontinuálně 24 hodin denně, sedm dní v týdnu a maso při něm odtaje od kostí do horké "polévky". Při vaření vytvoří polévka tuk, žluté sádlo nebo lůj, který stoupá nahoru tam je odstraněn.

Uvařené maso a kosti se posílají na kladivový drtič, který vymačká zbývající vlhkost a udělá ze směsi drťovitý prášek. Vibrující pletivo pak prosátím oddělí nadbytek chlupů a velké odštěpky kostí. Když je dávka hotová, zůstane z ní žlutý tuk, masová a kostní moučka.

Podle vysvětlení American Journal of Veterinary Research se tato masová a kostní moučka používá jako "zdroj proteinů a dalších výživných látek pro krmení drůbeže, prasat a domácích zvířat, menší množství se používá i ke krmení skotu a ovcí. Zvířecí tuk se také používá pro krmení zvířat, jako zdroj energie.

" Každý den dopravují stovky kafilerií milióny tun tohoto "krmivového vylepšení" na drůbeží farmy, výkrmny skotu, prasečí farmy, výkrmny ryb a výrobcům krmiva pro domácí zvířata, kde se pak míchá s dalšími přísadami, aby se nakrmily miliardy zvířat, které pak budou jednou jíst lidé, konzumenti masa.

Kafilérie mají různou specializaci. Označení konkrétního chodu výroby je určeno převládajícím druhem použitých zvířat. Taková označení jsou například: masová moučka, masové vedlejší produkty, drůbeží moučka, drůbeží vedlejší produkty, rybí moučka, rybí olej, žlutý tuk, lůj, hovězí tuk, kuřecí tuk.

Kafilerie dělají jednu z nejcennějších věcí na zemi: recyklují použitá zvířata. Bez nich by naše města žila s hrozbou, že se přeplní kontaminovanými a hnijícími mršinami. Smrtelné viry a bakterie by se nekontrolovaně šířily.

V tomto obchodě, kde poptávka po přídavcích do krmiva přesahuje množství surového materiálu, je smrt komoditou číslo jedna. Ale tento složitý systém výroby jídla přes odstraňování odpadu se vyvinul do recyklační noční můry. Kafilerie se nevyhnou zpracovávání toxického odpadu.

Mrtvá zvířata jsou vždy spojena s pestrým rejstříkem nežádoucích příměsí. Pesticidy se například do tohoto procesu dostávají přes otrávený dobytek, rybí olej se kontaminuje nezákonně používaným DDT a dalšími organofosfáty, které se akumulují v tělech makrel a tuňáků na západním pobřeží.

Zvířata jsou často do jámy shozena i s obojky proti blechám, takže se do směsi dostávají i organofosfáty obsažené v insekticidech.

Insekticid Dursban se tak do směsi dostává s insekticidními nálepkami skotu. Farmaka jsou obsažena ve skotu jako antibiotika a smrtící léky podávané domácím zvířatům při eutanázii, to vše se do směsi také dostává. Těžké kovy se zde akumulují z několika zdrojů: z identifikačních obojků domácích zvířat a z chirurgických svorek a jehel.

V jámě dokonce končí i plastik. Neprodané maso, drůbež a ryby ze supermarketů se přiváží v polystyrénových obalech zabalené fólií. Na nepříjemnou práci rozbalování tisíců odpadních balíčků nikdo nemá čas. Další plastik přijde do jámy, když dorazí skot s identifikačními štítky a plastikovými insekticidními nálepkami a zelené plastikové tašky se zvířaty od veterinářů.

Raketový vzestup cen práce je jedním z ekonomických faktorů, které nutí jednotné prodejce masa švindlovat. Pro zaměstnance továrny je mnohem nákladnější odřezávat obojky proti blechám a rozbalovat zkažené kotlety. Každý týden projdou recyklačním procesem milióny plastikových balíčků masa a stanou se tak jedním z nežádoucích příměsí ve zvířecím krmivu.

Nejvíce uvědomělým státem toho národa je Kalifornie, kde namátkové kontroly a testování příměsí krmiv probíhají s neurčitou frekvencí jednou za dva a půl měsíce. Na kontroly dohlíží divize Úřadu zemědělských krmiv a hnojiv. Jejich hlavním cílem je ověřit pravdivost v označení: odpovídá procentuální obsah proteinu, kalcia a fosforu údajům výrobny, odpovídá složení státním požadavkům? Testování přítomnosti pesticidů a dalších toxických látek je však neúplné.

Osm terénních inspektorů hlídá celý kafilerní průmysl celé Kalifornie, který živí zvířata pro 30 miliónů obyvatel. Co se týče kafilerií, dává stát a federální úřady ruce pryč a nechává průmysl, aby se reguloval sám. Jeden článek z únorového vydání 1990 Renderu, národního časopisu kafilerního průmyslu, naznačuje, že samoregulace u určitých problémů s kontaminací nefunguje.

Jeden z programů, který je již před svým nejistým začátkem, je Výchovný a nápravný program pro Salmonellu, připravený pod záštitou Národní asociace kafilerií. Časopis říká, že "... pokud američtí a kanadští zástupci kafilerek neukáží, že to myslí se snížením výskytu kontaminace salmonellou v jejich krmivech vážně, budou muset čelit novým a příliš radikálním vládním regulacím."

Dobrovolný testovací program zatím nefunguje. Podle časopisu Render "... se k programu připojilo jen asi 20 procent z celkového množství společností vyrábějící nebo míchající zvířecí proteinová krmiva..." Ještě mnohem méně z nich prošlo skutečným testováním.

American Journal of Veterinary Research provedl v roce 1985 výzkum přetrvávání fenobarbitalu ve zdechlinách eutanizovaných zvířat v typickém kafilerním závodě a zjistil, že "...prakticky žádná degradace léčiva během výrobního procesu nenastává..." a že "... schopnost dalších kontaminant (např. těžkých kovů, pesticidů a jedů z životního prostředí, které mohou způsobit uhynutí stád) podléhat degradaci bude vyžadovat další hodnocení."

Kafilerní společnosti jsou tichým článkem v našem potravním řetězci. Někteří z nich se obávají a začínají mluvit. Jedno slovo, které se objevuje v těchto rozhovorech častěji jsou pesticidy. Možnost petrochemicky otrávit jídlo se stala realitou.

Vládní úřady a i průmysl sám umožňují, aby se jedy nepozorovaně recyklovaly z ulic a polic supermarketů do našeho potravního řetězce.

Dostáváme se do nové dekády s mimořádně komplikovanými problémy se znečištěním a musíme se znovu zamyslet, jaké je naše místo v životním prostředí. Již nejsme lovci, ale stáváme se sami obětí technologicky změněných potravních řetězců.
" Možnost petrochemicky otrávit jídlo se stala realitou"

Setkali jste se někdy s něčím tak hrůzným, jako je to, co jste právě četli? Uvědomujete si kolik recyklovaného masa se stane krmivem pro zvířata, které vy potom jíte?

Zpráva USDA z roku 1991 říká, že " v roce 1983 bylo vyrobeno přibližně 7.9 miliardy liber masokostní moučky, krevní moučky a moučky z peří." Z tohoto množství bylo 34 procent použito jako potrava pro domácí zvířata, 34 procent jako krmivo pro drůbež, 20 procent jako krmivo pro prasata a deset procent jako krmivo pro hovězí dobytek. Scientific American popsal dramatický nárůst použití krmiv ze zvířecích proteinů u dojného skotu, který nastal od roku 1987.

Chcete něco více ze současnosti, něco blíže vašemu domovu?

A co tahle zpráva z března 1996 z North Carolina Extensive Service? V článku nazvaném "Rampa na odpad zvířecích mrtvol v Greene County" se dozvídáme:
"V Severní Karolíně, která se řadí mezi sedm největších producentů krocanů, prasat, brojlerů a nosnic, bylo odhadem zjištěno, že se musíme zbavovat přes 85 000 tun drůbežích a prasečích mrtvol ročně. Aby se této potřebě vyhovělo, začala Asociace chovatelů dobytka v Green County používat skládku na zvířecí mršiny. Chovatelé přivážejí zvířecí a ptačí zdechliny na rampu a shazují je do vodotěsného kontejneru zaparkovaného za opěrnou zdí s oddělenými částmi pro drůbež a ostatní dobytek.

Jeden místní farmář, placený Dobytčí asociací, pak denně zvířecí a ptačí mrtvoly odváží do kafilerie a místo skládky udržuje. Kafilerie platí Asociaci každý víkend sumu podle aktuálních cen masové a kostní moučky, moučky z peří a tuku. Během prvních 16 týdnů provozu v roce 1989, bylo vyhozeno a odvezeno do kafilerie přes 1 milión liber zvířecích a ptačích mrtvol, což je průměrně 65 000 liber týdně. Během jara 1991 byl sběr prasečích mrtvol v průměru 30 000 - 40 000 liber v ceně 2,4 až 2,7 centu za libru, zatímco drůbežích mrtvol (především krocanů) bylo v průměru 15 000 až 33 000 liber týdně v ceně 0,2 až 0,4 centů za libru. Hrubý zisk Asociace z prodeje zvířecích a ptačích zdechlin do kafilerie za toto období byl průměrně 1000 dolarů týdně, což po zúčtování všech výdajů vedlo k celkovému zisku.

Původní diskuse při plánování místa skládky počítaly s mytím kontejneru a dezinfekčním bazénkem, který by zabraňoval šíření infekce z místa skládky. Protože ale finance na konstrukci byly omezené, tento bazének nakonec nebyl postaven. Po 2,5 letech provozu nebyly hlášeny žádné zdravotní problémy. Chovatelé, kteří mají ve svých stádech nebo hejnech výraznější epidemii, jsou upozorněni, aby sběrnou rampu nepoužívali, dokud se choroba nedostane pod kontrolu.

Konečný výsledek tohoto velice úspěšného projektu je, že chovatelé skotu a drůbeže v Greene County získali pohodlnou, bezpečnou a úspornou možnost, jak se zbavovat zvířecích a ptačích mrtvol, zatímco jejich Asociace ze svého úsilí nyní dokonce profituje.

Zdá se, že mnoho lidí dnes udělá cokoli, pokud "ze svého úsilí budou profitovat". Ale samozřejmě se nesnížíme tak hluboko, abychom část svého zisku použili na vybudování desinfekčního bazénku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tom Tom | 13. února 2015 v 15:11 | Reagovat

Jen pro doplnění igelitové pytle jsou rozložitelné, tudíž zpracování nevadí. Až si budete mít ruce vzpoměňte si na pejska tuky se používají do mýdel a třeba i do krému. A Poslední věc zajeďte si na exkurzi do kafilérky ať poznáte jestli jste tvrďáci...Pěkný článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama