A co vepřové?

13. července 2006 v 20:58 | Převzato z webu |  Masný a mléčný průmysl
Prasata
Prasata jsou vysoce inteligentní a citlivá zvířata. V intenzivních velkochovech jsou jejich přirozené životní potřeby omezeny na minimum a samotný chov, transport i porážka jsou pro ně spojeny s velkými stresy.
Chovná prasnice je základním článkem 'výroby' vepřového masa - je doslova degradována na 'stroj k produkci selat'.
Největším utrpením je pro ni v době porodu a kojení - několika týdenní až měsíční uzavření v individuálním boxu, který je tak malý, že se v něm nemůže ani otočit. V holém, většinou nepodestlaném, boxu nemůže prasnice prakticky dělat nic. Stereotypie přechází do apatie a bezmoci; po zhruba 3-4 letech v chovu bývá prasnice z chovu vyřazena…
Již krátce po narození selat se provádí kastrace samců. Tato procedura je pro ně velmi bolestivá, protože se z ekonomických důvodů dělá bez lokálního umrtvení.
Selata jsou od prasnice odstavována zpravidla již po 3 týdnech věku, aby bylo možné prasnici co nejdříve opět zapustit (v přirozeném prostředí odchází selata od matky až zhruba po 3 měsících). Takto časný odstav způsobuje mláďatům jednak v praxi poměrně obvyklé a někdy až smrtelné zažívací poruchy, způsobené rychlým potravním přechodem, a také závažné poruchy chování, především vzájemné okusování uší nebo ocasů . Z obavy před možnými zdravotními komplikacemi z tohoto zlozvyku bývají selatům, zpravidla opět bez umrtvení, ocasy amputovány.
Prasata jsou v typických 'vepřínech' zpravidla ustájena po několika v malých ohradách, které mají holou nebo jen minimálně podestlanou podlahu (důvody opět ekonomické). Vedle fyzického nepohodlí a bolestivých poranění a otlaků je prasatům prakticky znemožněno rýt, což je jedna z jejich základních stravovacích potřeb.
Po 5 až 9 měsících života čeká vykrmená prasata transport na porážku, který může trvat i několik hodin. Pro prasata je transport obrovskou fyzickou a psychickou zátěží - hrubé nakládání a vykládání, stísněný prostor a cizí prostředí u nich vyvolávají stres, četná poranění, fyzické vyčerpání až úhyn…
Porážka může být pro tato neobyčejně citlivá zvířata jistým druhem vysvobození, i když dnešní rutinní porážení - zavěšení za zadní končetiny, podřezání a vykrvení - nebývá většinou zcela bezbolestné.
Citlivé matky nebo reprodukční stroje ? Desítky tisíc prasnic v České republice jsou před tím, než porodí selata uzavřeny v tak těsných boxech, že se nemohou ani otočit. Mohou pouze stát nebo ležet. Jsou degradovány na rodící stroje, přitom prasata jsou zvířata velmi inteligentní a citlivá.
V přirozeném prostředí jsou prasata velmi aktivní, prozkoumávají okolí, hledají si potravu a rádi žijí ve společnosti ostatních prasat. Bohužel toto není prasnicím v individuálních boxech umožněno, což jim způsobuje stav podobný šílenství. Zvířata trpí stresem, následně stereotypním chováním a velkými zdravotními problémy (onemocnění a poranění končetin, chronická bolest z poranění, infekce močového ústrojí, srdeční problémy). Většinu času bezúčelně opakují pohyby, jako je například okusování nebo olizování kovových zábran. Toto stereotypní chování je výsledkem beznaděje a nesmírného strádání zvířat.
Existují jiné možnosti než individuální ustájení prasnic. Vnitřní umístění ve skupinách, s podestýlkou, kde mají zvířata oddělené prostory na ležení, krmení a kálení, někdy také možnost výběhu. Venkovní umístění prasnic, kde jsou chovány v rodinných přístřešcích.
Organizace na ochranu zvířat z celé Evropy se spojily a bojují za zlepšení života prasat. Technologie individuálních boxů je už nyní zakázána ve Velké Británii a Švédsku. V roce 2006 bude tento zákaz platit také ve Finsku, od roku 2008 v Nizozemí a od roku 2014 také v Dánsku.
Těsně před porodem si prasnice staví hnízdo. V intenzivním zemědělství jsou však prasnice přemístěny do individuálních porodních kotců. Selata jsou od matek oddělena kovovou zábranou a jediný vzájemný kontakt spolu mají při sání mléka.
Mnoho prasat ve výkrmu stráví celý život ve skupinách v železobetonových kotcích, kde kromě přijímání potravy nemají nic jiného k činnosti, takže dochází ke vzájemnému poškozování a okusování. Slabší jedinci následkem stresu podlehnou různým nemocím. Aby se alespoň částečně zabránilo kanibalismu, zkracují se selatům ocásky, ovšem bez lokálního umrtvení. Pahýl po ocásku zůstává citlivý po celý život.
Zákon 246/1992 Sb., v části o ochraně hospodářských zvířat jasně stanovuje, že zvířata nesmí být chována v takových podmínkách, ve kterých jim míra nebo četnost vzájemných útoků působí utrpení, které zvířatům neumožňují přirozený odpočinek či řádnou péči, a ve kterých nemohou uspokojit své potřeby v příjmu potravy a vody anebo jiné potřeby nezbytné pro jejich život a zdraví.
Prasata patří mezi velmi inteligentní zvířata a měly by jim být poskytnuty adekvátní a důstojné životní podmínky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama