4. září 2009 v 10:14 | Lukáš
Myslím, že pokud řeknu že vrchol hnusu a lidské bestiality je, když někdo týrá děti nebo zvířata, shodneme se asi všichni, bez rozdílu věku, vyznání, rasy, přesvědčení a nebo toho zda jíme maso nebo ne. Jen člověk se zrůdnou povahou by něco takového obhajoval.
Případy týrání dětí i zvířat můžeme vidět a číst v médiích poměrně často, a je to jen špička ledovce o kterou zrovna zavadí novináři.
Namátkou se mi vybavuje případ, kdy vlastní matka strkala své dítě do vařící vody tak, že mělo vážně popálená chodidla, a s jejich deformací a následky se bude potýkat až do smrti. Na internetu údajně koluje i video, jak se dva muži pomazlí s bílošedou kočičkou, poté jí strčí do klece, polijí hořlavinou a zapálí. Video je snadno dohledatelné na netu, raději jsem to ale ani neskoušel.
Každý z nás takové činy šmahem odsoudí s tím, že dotyčný tyran by měl okusit podobný trest podobný těm ze středověku.
A tím jsem se dostal k jádru věci. Celá společnost je podobnými případy maximálně rozhořčena, ovšem na druhou stranu pokrytecky ať už vědomě či z neznalosti nebo nezájmu přehlíží týrání a masakry milionů zvířat po celém světě každý den v zájmu vědy, zábavy, módy (kožichy) nebo jen obyčejného oběda.
Každé zvíře jehož kusy mají lidé na talíři žilo, dýchalo, koukalo a vnímalo stejně, jako jejich pes, kočka nebo papoušek bez rozdílu. Ovšem tato "jateční" zvířata neměla to štěstí a nestala se vyvolenými společníky lidských obydlí. Měla tu smůlu, že se narodila pro krátký, smutný a bolestivý život v novodobých koncentrácích, kde neznají nic než řev, život ve výkalech, nedýchatelný vzduch, a zacházení jako se stroji na výrobu masa, mléka a vajec.
To všechno JE týrání, včetně porážky která už je jen smutnou tečkou která ukončí tuhle nikdy nekončící zrůdnost každého jedince.
A byť si to každý masojídek omlouvá po svém, že zvíře je na jídlo vychované, že necítí bolest, že nemá duši, že to tak prostě je, jde a vždy půjde jen o sprosté týrání a zneužívání kvůli naprosto sobeckým důvodům.
Doufám, že na dobu v níž si dnes tak přepychově žijeme, bude v nedaleké budoucnosti pohlíženo jako na krutý a nepochopitelný středověk, kdy se zvířata pojídala pro pouhé nasycení či zneužívala pro zábavu a užitek, a bude se nám to zdát stejně nepochopitelné, jako je dnes otroctví černochů či nesvéprávnost žen.
On totiž sexismus, rasismus a speciesismus* patří do jednoho pytle.
S termínem přišel americký
psychologRichard Ryder v roce 1970;
[1] zpopularizoval jej pak především australský filosof
Peter Singer ve své knize
Osvobození zvířat, která byla vydána roku
1975. Následkem speciesismu je například beztrestné týrání zvířat při výzkumu či otřesné podmínky ve velkochovech, jejichž smyslem je uspokojení lidské mlsnosti.
Zde hledá